Co je to Regrese

V běžném životě prožíváme mnoho situací, ve kterých nemůžeme projevit emoce. Nutí nás k tomu společenské konvence, rodičovská výchova, a mnohdy i zákony té či oné země. Jak s chutí by poslal číšník protivného zákazníka do ..., a přitom s úsměvem odpoví "Ano pane, to kuře nemá tak zcela propečenou kůrku..." Dobře dokážeme ovládat svoje slova, nedokážeme však ovládat komunikaci na úrovni podvědomí. Každým svým pohybem, gestem, tónem hlasu, očima, mimikou vysíláme k lidem to, co k nim skutečně cítíme. Oni to na úrovni podvědomí také cítí a podle toho se k nám také chovají. Pokud je k tomu nutí třeba společenské konvence, tak své pocity k nám vědomě zakrývají různými maskami. Bohužel jsme stálým potlačováním emocí tak otupělí, že se kolikrát ani svoje vlastní emoce nepřipouštíme a připadá nám zcela přirozené, že je potlačujeme. Emoce potlačujeme ve jménu "Dobré výchovy", "Zdařilého obchodu", "Dobrých sousedských vztahů", "Zaměstnanecké podřízenosti" ..... a bůh ví ve jménu čeho ještě.

I ten zákazník v restauraci podvědomě cítí emoce číšníka. Aniž to oba tuší, podvědomě na to reagují. Třeba už jenom tím, že jsou naštvaní.

Zadržené emoce se v naší psychice zakotvují v podobě tzv. bloků. Pokud si nenajdeme příležitost, jak zadržené emoce odventilovat,  bloky narůstají, a po nějakém čase nejen v psychice, ale i v tělesných zdravotních potížích.

Uvedli jsme příklad zadržení negativních emocí. Možná se někteří z vás podiví, ale někdy jsme nuceni zadržovat i pozitivní emoce. Vždyť Příběh Romea a Julie není ničím jiným, než ukázkou, kam až může dojít zadržování i pozitivních emocí.

Velmi těžké jsou bloky, které jsme získali v dětství. Mnohému dospělému se zdají traumata dětí banální, ale už jen taková tvrzení jako "Chlap přeci nebrečí", "Holka musí umět vařit" vnášejí do psychiky lidí bloky už od útlého dětství. Celé je to o to těžší, že o názorech rodičú se nepřemýšlí. Tvrzení rodičů si dítě přebírá bez jakéhokoli přemýšlení. A tak má dítě k dispozici pro popis konkrétní situace dva obrazy. Jeden obraz je uložen ve vědomí a je tvořen souborem tvrzení rodičů a blízkých. Druhý obraz je uložen v podvědomí a tvořen souborem vjemů a pocitů dítěte samotného. Pokud jsou tyto obrazy shodné, pak je všechno v pořádku. Pokud jsou však rozdílné, pak stojí děcko před problémem, který z obrazů je správný. Bohužel dítě zvolí za správný vzorec nikoli svůj vlastní, ale vzorec rodičů. Důsledkem takovéhoto potlačení vlastního pocitu je pak blok v psychice, který pak na sebe může navázat další bloky. Pokud se objevují rozdíly mezi subjektivním vnímáním situace dítětem a tvrzením rodičů často, pak nezbude dítěti jiné východisko, než prohlásit svoje emoční prožitky za nedůvěryhodné a emoce v sobě potlačí.

Regrese je způsob, jak si prožít minulé situace znovu v uvolněném stavu (alfa), zmapovat zadržené emoce a bez zábran je prožít. Právě prožití zadržených emocí je moment, kdy se bloky v psychice uvolňují, a umožňují normální proudění energie v těle. V regresi číšník pošle protivného hosta tam, kam patří, dítě vykřičí vztek k rodičovi a milenci si vyznají lásku bez ohledu na politickou, či ekonomickou příslušnost.

Regrese využívá stavu organismu, kterému se říká alfa. Je to stav, ve kterém uvolníme prostor pro vyplavení emočních zážitků z podvědomí, a dovolí nám prožít minulé situace i s emocemi. Při tomto stavu plně funguje naše vědomí, takže můžeme odhalené, zviditelněné emoce hned pojmenovat a prožít. Nováčci v regresích bývají často překvapeni, kolik dávno zapomenutého, a jakoby vyřešeného, toho vyplave napovrch.

Bez čisté minulosti, není čistá přítomnost.       Jiřina